Bolesti zad

V dubnu 2015/3 vyšel v tomto časopisu můj první článek o energetické vodě zmagnetizované včelami, ve kterém jsem popsal, jak jsem se vyléčil. Později se ke mně náhodou dostalo video o příčinách bolestí zad, které můžete zhlédnout na youtube s názvem „Fascial research German spoken – Multi language subtitles“.  Jsou v něm uplatněny moderní poznatky vědců z oboru lékařství a jejich závěry mě donutily k zamyšlení.

Základní otázka zní: Proč tato energetická voda včetně energetické vody z pyramidy mi vyléčila bolesti zad?

Je možné, že by mohla hrát roli doposud opomíjená vazivová tkáň, tedy fascie, která se také dokáže měnit, ztuhnout nebo se zanítit? To je právě nový poznatek lékařské vědy.

Jen u asi 20% pacientů jsou známy příčiny bolestí zad. U zbývajících procent pacientů lékaři tápou a musí konstatovat, že jde o bolesti “nespecifické”. Tím nemyslí nic jiného, než že jejich příčina je stále ještě neznámá. Při medikaci a postupu léčby se pak pacienti stávají „pokusnými králíky“.

Co jsou to vlastně fascie? Fascie, česky povázka svalová, je pojivová tkáň, bílá hmota, která se vyznačuje rozdílnou pružností. Sestává z nepřerušeného listu tkáně od hlavy až k nohám a směřuje z vnějšího povrchu dovnitř těla. Svojí strukturou připomíná pavučinu. Propojuje a zároveň rozděluje tělo na funkční jednotky, formuje celkovou strukturu a tvar – tvoří fasciální síť. K základním vlastnostem fascie patří, že se neustále mění a přizpůsobuje individuálním požadavkům gravitace a našich těl. Na stresy reaguje produkováním látek, které zajistí stabilitu a obranu těla. Problém nastává ve chvíli, kdy stres pomine, ale vyprodukované látky nejsou z těla odstraněny. Tím dochází k postupné změně tělesné struktury, postoje těla a také jeho pohybu.

Základní substance fascie je v přímém kontaktu s buňkami těla a poskytuje prostor pro výměnu mezi vnějším a vnitřním prostředím. Fascie je vybavena buněčnou pamětí a umožňuje vnímat a do určité míry korigovat různé deformace. Pokud jsou deformace silné, je už mimo její schopnost je vstřebat a důsledkem je patologický vývoj v příslušné části těla..

Fascie obsahují vazivová vlákna trojího druhu: kolagenní, dávají pevnost a tuhost, elastická, poskytují pružnost a fascie hladkého svalstva, umožňující pomalý stah při podráždění. Všechna tato vlákna se podílejí na výsledných vlastnostech fascie. Jsou v podstatě tři tělesné systémy fascií, které mají různou pevnost. Nejtužší je tvrdá plena mozkomíšní, o něco méně pevné, ale stále dost tuhé jsou útrobní orgánové fascie a nejméně pevné jsou povrchové fascie svalové a podkožní. Od jejich tuhosti a blízkosti pro život důležitých orgánů se odvíjí i závažnost poruchy, která je lokalizována na dané fascii. Napětí v některé z fascií je sítí přenášeno často na překvapivá a vzdálená místa, která lze jen obtížně odhadnout jak na základě anatomických znalostí, tak i podle symptomů pacienta.

Dr. Ida Rolfová, biochemička z USA, ve své teorii poukazovala na úzký vztah pojivových tkání a zemské gravitace. Fasciální síť považovala za „orgán tvaru“. Byla přesvědčena, že pro každého z nás existuje optimální přirozené vyvážení těla, které umožňuje zdravé fungování těla v interakci s gravitací. Narušení tohoto vyvážení vlivem vnitřních nebo vnějších faktorů vyvolává vnitřní stres a závažné napětí v organismu.

Od roku 2003 se terapeut Robert Schlip, diplomovaný psycholog, začal věnovat vědecké práci v oblasti svalových obtíží. Spolupracuje s neurofyzioložkou Heike Jäger z univerzity v Ulmu, která je odbornicí na onemocnění svalstva a na chronické bolesti, jako jsou např. právě bolesti zad. Oba nyní zkoumají fascie, vazivovou tkáň. Sestavili fasciální laboratoř a experimentovali. Ve svém speciálním přístroji uchycují vazivovou tkáň a přidávají mediátor, který se při stresu vyplavuje do těla. Fascie reagují, stahují se. Pouhým okem nelze tyto stahy zaznamenat, ale jsou měřitelné pomocí přístrojů. Červená křivka na přístroji to objasňuje. Napětí stoupá, když jsou fascie vystaveny stresovému mediátoru. Že se mohou stahovat nezávisle na svalech, a že to dokonce dělají v reakci na stres, to byl opravdu nový, důležitý poznatek. To byla novinka.

Tým badatelů z univerzity v Heidelbergu, který zkoumal tkáně, ukázal, že se na fasciích hojně vyskytují receptory a nervová zakončení. Mohou tedy zprostředkovávat bolest. Co mnozí považovali za mrtvý výplňový materiál, ve skutečnosti žije a mění se. Tělo tedy není žádná pevná nehybná konstrukce, nýbrž dynamický model – ohebný a propojený elastickými vazy a pružinami…. fasciemi.

Na základě těchto výzkumů odborníci dospěli k závěru, že fascie mají velký význam při nevysvětlitelných chronických bolestech objevujících se především při pohybu. Vazivová tkáň, fascie, jsou světlé vrstvy tkáně. Někdy tenoučké, někdy milimetr silné. Skládají se ze silných svazků kolagenových vláken, tenčích elastinových mezi nimi a z různých dalších buněk. Okolo vláken je velké množství vody. Tato vlhkost je v našem těle důležitým mazivem, aby vše zůstalo vláčné. Svaly obklopené bílými fasciemi mohou po sobě díky vlhkému mazivu pružně klouzat, když se pohybujeme. I uvnitř svalu je každé vlákno obaleno vazivovou tkání, ta zároveň odvádí i odpadní látky, které ve tkáni putují do lymfatických kanálků procházejících celým tělem. I imunitní buňky tu aktivně pracují – požírají zbytky buněk či bakterie. Vazivová tkáň je tedy důležitá i pro obranyschopnost našeho organizmu. Tak se – také díky fasciím – udržujeme fit.

Je však třeba pohovořit i o problémech, které mohou fascie postihnout. Vazivová tkáň může měnit svůj obsah vody nebo strukturu.  Může zesílit a zplstnatět. Takové změny mohou vyvolat bolesti, kterými jsou často postižena záda.. Ve fasciích se totiž nacházejí, jak jsem už naznačil, jemná nervová zakončení, která zasahují do tkáně jako větve na stromě. Tato nervová zakončení mohou přenášet bolest. Ale fascie mohou vnímat i naše držení těla. Při stresu reaguje vazivová tkáň jako svetr vypraný v příliš horké vodě. Není pružný. Když je vazivová tkáň v křeči, potom místa, která se nacházejí za touto křečí, nemohou být správně vyživována. Zesílené fascie mohou skřípnout nervy.

Už dlouho lékaři vědí, že masáž dělá tělu dobře a pomáhá při bolestech zad. Ale teprve krátkou dobu se ví mnohem přesněji, že vazivová tkáň vypouští uklidňující mediátory a posílá signály vegetativnímu nervovému systému. Léčba pomocí rukou a alternativní postupy dostávají díky zkoumání fascií nové pozadí. Nyní se totiž už delší dobu známé léčebné úspěchy možná dají vysvětlit hlubšími poznatky o vazivové tkáni a jejích změnách. Masáží a cílenými hmaty lze od sebe odlepit ztuhlé nebo slepené fascie, aby se opět mohly volně pohybovat. Tím se mezi jednotlivými vrstvami vytváří gelovitá hmota, která je velmi důležitá, aby vrstvy vazivové tkáně také mohly volně klouzat, aby se dal udržet kritický odstup, aby vše zůstalo v pohybu. Skutečně existuje celá řada léčebných metod, a když se na ně podíváme blíže, zjistíme, že se znovu a znovu zaměřují na vazivovou tkáň. Máme tu metodu rolfing, speciální masáž vazivové tkáně. Ale je tu i osteopatie, nyní velmi populární. Zabývá se pohyblivostí všech orgánů a tkání. Stejně může zafungovat také indická metoda jóga nebo gymnastická cvičení, při kterých jde o napínání, protahování. Nebo akupunktura, vpichování jehliček.

Jóga je proto v hledáčku vědců. Tato indická gymnastika, rovněž tisíce let stará, pomáhá při bolestech zad. To je doloženo. Avšak co přesně tu působí, nebylo doposud jasné.

Vědci si lámali hlavu s tím, zda je příčinou meditace, uvolnění, trénink svalů a lepší prokrvení. Problémy měla objasnit velká klinická studie. 90 pacientů s bolestmi v kříži tři měsíce cvičilo jógu. Dalších 90 pacientů s křížovými bolestmi kombinovalo konvenční cvičení s protahovacími cviky. 45 pacientů dostalo knihu se svépomocnými radami k uvolnění, dechovým cvičením a životnímu stylu. Výsledek? Skupina s knížkou měla po třech měsících asi o 25 % méně bolestí. Obě další skupiny však měly o 55 % méně bolestí. To znamená, že mezi skupinou s jógou a skupinou se cvičeními nebyl žádný rozdíl. Ukázalo se, že jóga nemírní bolesti zad meditací ani relaxací nebo trénováním svalů, nýbrž protahováním. To dokládají i analýzy tkáně. Buňky vazivové tkáně, fibroblasty, reagují na protahování.

Ať už jsou závěry výzkumů jakékoliv, faktem je, že protahováním, masáží, uvolňováním svalstva a zpružněním fascií pod kůží a kolem svalů se stres a napětí uvolňují, bolestivá oblast se rovněž lépe prokrvuje. Tato cvičení ale sama o sobě neléčí. Navíc jsou mnohdy bolestivá, někdy nelze vůbec cvičení praktikovat, třeba pro skřípnutý nerv vycházející z páteře, a v každém případě jde o dlouhodobý problém. U některých chronicky nemocných dokonce cvičení skoro vůbec nepomáhá k radikální změně a nakonec vede k invaliditě. Závěr zní, že tyto praktiky neodstraňují příčinu, ale jen důsledky.

Poctivě si musíme přiznat, že příčiny onemocnění souvisejí s naším chováním a přístupem k našemu tělu. Jsme líní, pohodlní, žijeme nezdravě, ve stresu a napětí, neudržujeme tělo komplexními aktivitami, proto celá řada svalů postupně ochabuje. Jednostranné zatížení některých částí těla a svalů nakonec vede k přetížení, napětí a následně k blokaci. Všimněte si např., jakým způsobem všeobecně lidé zvedají nízko položená břemena. Zvedají je zádovými svaly převážně bederními v předklonu, ne ze dřepu svalstvem dolních končetin. Zádové svalstvo ochablé častým sezením třeba u počítače je takovým pohybem přetíženo, mnohdy s následnými deformacemi, a důsledkem je patologická změna. Lidově řečeno, chytne vás „houser“. A není divu.

Trochu si vše shrneme. Podle mého názoru při přetížení svalstva nadměrnou námahou dochází k jeho přehřátí a k nadměrné spotřebě energie. Zároveň se zahřejí také fascie, dojde k úbytku vody, a tím i k úbytku důležitého gelového maziva. Ve svalové hmotě a ve vazivové tkáni dochází k většímu tření, omezí se také odvod odpadních látek do lymfatických kanálků. V této fázi může dojít podle síly imunitního systému k infekci. Fascie zesílí a začnou plstnatět, lepit se a stahovat. Někdy dojde k jejich přetrhání a následnému zajizvení. Vazivová tkáň začíná být v křeči. Nervy signalizují bolest, kterou mnohdy neakceptujeme. Dojde ke stresu a následně k šoku, což zapříčiní křečové stažení svalstva, v horším případě i ke skřípnutí okolních nervů. V tomto stádiu už se doplazíme k lékaři. K tomu, co jsem popsal, dochází postupně se zvyšujícím tempem, až celý proces dospěje ke krizovému bodu. Stačí jediný pohyb, jediný signál nervů a je na světě „houser“.

Nemusím podotýkat, že v tomto stavu nefunguje  normálním prokrvení a přísun dostatku energie. A pokud v místě svalového šoku není dostatek energie, tedy magnetismu, poškozené místo není schopno se samo regenerovat. A to je ten problém, proč se nedaří bolesti zad tak snadno léčit a celá terapie je dlouhodobý proces. Zauzlené a zplstěné fascie není možné tak jednoduše upravit do původního stavu a funkčnosti, protože jsou slepené a chybí v nich mazivo, tedy voda. Svalstvo je tak následně neustále vedeno ke křeči. Někdy je třeba postižené fascie dokonce operativně odstranit. Ovšem já toto mrzačení neuznávám. Z vlastní zkušenosti vím, že jsou i jiná řešení.

Nejsem zřejmě jediný, kdo si uvědomil, že v postiženém a zablokovaném místě chybí energie a že je ji tam potřeba nějakým způsobem dodat, aby začalo docházet k ozdravnému procesu. Byla vyvinuta a používá se elektroléčba. Ovšem to je jiná energie, jiná frekvence a na druhou stranu se tato mrtvá energie těžko přetransformuje na bioenergii. A to je ten problém, proč elektroléčba příliš nepomáhá.

Jak jsem napsal v prvním článku, bioenergie od včel akumulovaná ve vodě má právě ten správný magnetismus, který je schopen bezprostředně aktivovat všechny postižené buňky. Fascie dostanou impuls a začnou se narovnávat, zplstnatění postupně zmizí a stanou se opět pružnými. Tím dojde i k nasávání vody jako maziva. Bioenergie rovněž podpoří prokrvení a začne fungovat odvod odpadních látek do lymfatických kanálků. Pokud jde zároveň o zánět, škody způsobené stresem napraví imunitní systém. Stažená vazivová tkáň se začne uvolňovat, zvláční a nervy se uvolní. Vše se napravuje do normálního stavu. Dodáním biomagnetismu dochází k rychlému procesu obnovení. A to je celý ten zázrak. Pak už zbývá pozvolná terapie pomalými cviky, třeba jógou. A když už se vrátíte do normálního životního tempa, nedělejte ty samé chyby, které vás přivedou ke zbytečným bolestem a možná i na lůžko.